Takhle hezky vypadají Staré pověsti české v iPadu. Zdarma z Městské knihovny v Praze, resp. www.mlp.cz. 

Textových editorů pro iOS je mnoho. Od nejpropracovanějších jako jsou applovské Pages až k nejjednodušším jako je např. PlainText. První z nich používám doposud, druhý jsem odinstaloval poté, co jsem objevil Essay.

Editor patří do kategorie těch jednodušších, ale narozdíl od PlainTextu umí základní HTML. Zvládá dokonce i Markdown syntaxi. Stejně jako PlainText si rozumí s Dropboxem, takže své zápisky budete mít přístupné ze všech možných počítačů a internetů.

Essay je celkem pěkně zpracovaný, co se vzhledu týče. Nabízí v editorském režimu 3 velikosti písma, undo tlačítko, možnost zápisek odeslat jako e-mail v HTML formátu (klasický iOS klient to neumožňuje) a integrovaný webový prohlížeč. Posledně jmenovanou funkci trochu rozeberu.

Díky browseru je možné jednoduše vkládat odkazy. Chcete-li v zápisku odkázat na nějakou webovou stránku, není nic jednoduššího než stisknout tlačítko se symbolem globusu a objeví se browser s otevřenou homepage Google. Pak už jen stačí hledat a poslat stránku do tzv. Snipboxu, další vychytávky editoru Essay.

Snipbox je v podstatě takový rozšířený ClipBoard. Ukládá se v něm vše, co do něj pošlete. Nejčastěji webové adresy, ale i části textu, které klasicky označíte ve stylu Copy/Paste. Essay má pro Snipbox i bookmarklet, takže ani nemusíte surfovat přímo v editoru. Pokud se vám nějaká stránka či text líbí, stačí v Safari (jiné jsem zatím nezkoušel) kliknout na bookmarklet a později o tom něco napsat. Zpětně bádat už nebudete muset, páč budete mít vše po spuštění Essay ve Snipboxu. :)

Ukládání v HTML má i další výhody. Jednak možnost odeslat HTML email, jak už jsem zmínil, druhak psát články na Posterous a obdobné služby, které nabízejí postování přes e-mail. Takže na iPadu se Essay stává i skvělým editorem pro Posterous, chcete-li. Nemluvě o tom, že pro iPad (zatím) není Posterous aplikace jako pro iPhone.

Mimochodem, Essay je univerzální aplikace, takže koupí jedné dostanete dvě. Jednu pro iPhone, druhou pro iPad. Aplikace má ještě pár much, ale věřím, že budou brzy vychytány. Nejsou nikterak závažné. Trochu zlobí sync s Dropboxem a editování či vytváření hyperlinků z již zadaného slova je tak trochu drbání levou rukou za pravým uchem.

Celý tento článek byl vytvořen na iPadu pomocí editoru Essay. Obrázek byl získán pomocí iOS funkce pro vytváření screenshotů a doupraven ve fotoeditoru Filterstorm pro iPad. 

Essay - write in style na AppStore za 2,39€.

Když jsem si koncem minulého roku pořídil iPad, okamžitě a bez váhání jsem měl jasno v tom, že prodám Kindle 3. “K čemu mi bude druhá placka (Kindle), když můžu obě ‘spojit’ dohromady a ještě dostanu (s iPadem) spoustu funkcí navíc?”. Tak jsem Kindle prodal a spokojeně užíval iPadu.

Ten tablet byl pro mě na cestách “Kindlem” a doma iPadem. Jenže postupem času – hlavně při cestování MHD – jsem iPad vytahoval čím dál méně a po 3 měsících to dopracoval tak, že ihned po příchodu do práce jsem objednal Kindle 3.

iPad je skvělá věc, ale pro mě není vhodný na čtení na cestách. A to hlavně z následujících důvodů:

• je mnohem větší a těžší než Kindle; manipulovat s ním mezi lidmi je trochu na obtíž
• nevejde se jen tak do kapsy, resp. je na něj potřeba zavazadlo
• a display…

…se leskne jak čerstvě zamrzlý rybník. To je vůbec to nejhorší. Při cestování v jakémkoliv dopravním prostředku, kde jde světlo buď od stropu nebo z oken, se na iPadu čte dost mizerně.

Jsem rád, že jsem to zažil, neboť teď mám konečně jasno v tom, co je čtečka a co tablet. Kindle, coby doplněk k tabletu, mi přijde během několika hodin. Ani nevíte jak se těším, až si zase budu moct cestou do práce číst.

Když má klient vše co potřebuji, tak se seká při rolování. Když se neseká při rolování, tak špatně zobrazuje nepřečtené tweety. Když je zobrazuje dobře, tak má idiotské UI. Tzn., že když se chci dostat na nějaký odkaz ve tweetu, musím projít víc než 2 obrazovky, abych jej aktivoval v prohlížeči.

Jiný klient neumožňuje dostat se na začátek lajny jedním dotykem, druhý to neumožňuje vůbec. Další má nepochopitelné zobrazování konverzací nebo divné zkracovadlo adres. A co když chci někomu napsat a neznám zpaměti nick? Nelze ho nijak dohledat přímo z rozepsaného tweetu. Jiný klient má idiotsky vyřešenou integraci s Read It Later, ale zase umožňuje zobrazit konverzace přímo v hlavní lajně. A “tamten” má tu integraci vymyšlenou výborně, ale když píšu tweet, nevejde se mi celý text do zadávacího pole, takže musím rolovat, abych měl přehled. A to prosím pěkně na iPadu, kde je místa habakuk.

Mohl bych pokračovat. Ale jak ten jeden klient nemá “tohle” a naopak “tohle” má, protože “to” zrovna nemá ten další, tak si všechny neduhy nepamatuju. Jistý jsem si jen v tom, že se v každém Twitter klientovi (nejen) pro iOS najde alespoň jeden pro mě zásadní nedotatek. Už od dob Androida přecházím v intervalu 3 až 5 týdnů od aplikace k aplikaci a zkoukám, jestli se “tamto” už vylepšilo nebo jestli “to” tam už dali. Baví mě totiž poznávat nové věci.

Nikdy bych nevěřil, že se nad námi pohybuje v jednu chvíli tolik letadel.

Nejspíš jsem našel aplikaci na sdílení fotografií z mobilu, která mi vyhovuje a která má veškeré sociální náležitosti. Vždycky jsem chtěl vyfotit, přidat popisek, nějaký filtr a pak to nasdílet. S tím, že nasdílenou fotku uvidí lidé i na webu a krom této nasdílené fotky si budou moci jednoduše prohlédnout i fotky, které jsem již nasdílel dříve. Flickr, Picasa, Facebook apod. se mi zdají být pro tento účel dost těžkopádné a navíc nemají svojí mobilní aplikaci, která umí i fotit.

Je zde například aplikace Instagram, která má sice výborné vlastnosti jak na focení, tak i na prohlížení, to ano. Nemá ale promakané webové rozhraní, takže si moje výtvory mohou prohlížet jen majitelé iPhonů, pokud mě najdou. Své webové rozhraní má aplikace Picplz.

A to webové rozhraní je co do funkcí celkem obstojné. (Pozn.: stále je řeč o mobilní službě, ke které je i přístup z webu. Ne o aplikaci webové, do které se dají zasílat fotky pomocí různých služeb.) Přímo na webu je možnost nasdílenou fotku editovat či smazat nebo si prohlédnout verzi bez filtru. Jakoukoliv fotku je možné vložit i z PC a poté upravit filtrem nebo ponechat originál. Veškeré fotky uživatele se dají procházet tlačítky tam a zpět, a nebo zobrazit v plné velikosti. Nechybí ani metadata: datum pořízení snímku, typ telefonu, název filtru, geolokace v podobě značky na mapovém výřezu atd.

Sdílet odkaz na danou fotografii je možné přes Twitter, Facebook, Flickr, Posterous, Tumblr, Foursqure a Dropbox. Zapojit do sdílení pomocí telefonu se mohou iPhonisté i Androidisté. Picplz app se s posledním updatem (pro iPhone) značně vylepšila. Jsem zvědav, jak se jí povede dál.

Díky @marekl na Twitteru jsem objevil nejen tipy pro ovládání iPhonu (neznal jsem všechny), ale i zajímavý jablečný blog. Na stránce o Budulínkovi se mi zalíbilo toto:

Něco o mně

Do jablečného světa světa jsem spadnul v listopadu 2009. Objednal jsem si Macbook pro. Čekání na něj mi přišlo moc dlouhé, a tak jsem si mezitím koupil iPhone. Že já vůl jsem to neudělal dřív…

S tím mohu jedině souhlasit. Všichni, kteří mají spoustu keců na Apple, neměli iZařízení v ruce déle než týden. Nemohu si pomoct. Nebo jsem divnej. To je taky možné. ;)

Dnes láme prodejní rekordy a jeho výrobce firma Apple dobře věděla, proč vývoj iPadu úzkostlivě tajila až do okamžiku uvedení na trh v lednu minulého roku. Přesto informace o projektu K48, jak byl iPad v rámci utajení nazýván, získala díky průmyslové špionáži již čtvrt roku předem poradenská firma Primary Global Research (PGR).

Ta totiž v Applu, ale také ve firmách vyvíjejících počítače, např. AMD a Dell, či ve firmě Research in Motion, výrobci telefonů BlackBerry, vytvořila síť tajných informátorů informujících ji pravidelně o plánech svých zaměstnavatelů. PGR díky tomu nabízela nadstandardní poradenství investičním a hedgeovým fondům investujícím v IT sektoru.

(Výtah z článku o průmyslové špionáži, Respekt 3/2011)

Jestli vás sem zavedl Google s dotazem na Kindle, jdete pozdě. Kindle jsem prodal a původní blog zrušil.

Kdysi jsem měl blog a hosting, teď mám blog na svojí doméně. Běžel na Wordpressu, ale nebavilo mě to nějak udržovat, tak jsem přesedlal sem na Posterous.

Budu sem jen psát a dávat obrázky. Ostatní je na jiných. Mám zde vše, co potřebuji. Různá sdílecí tlačítka, počítadlo, autoposty přes Twitter, Flickr, YouTube atd., tak proč se srát s Wordpressem?